2007

Šustot křídel... noc... tma... něco dopadlo na zem... Dopis! Na něm zvláštní pečeť! Tak to vypadalo u některých rodin, kde jsou děti, které jsou nadané pro kouzla a magii! Dopis sliboval mnohé... Kouzla, čáry, tajemství, zábavu, ale i učení se lektvarům, magickým formulím... Vše, jak má být ve správné škole čar a kouzel!

Ano, v roce 2007 byl PÁPRSOB ve znamení čar a kouzel a tak si studenti čichořické školy vyzkoušeli plno dovedností, které má mít každý správný čaroděj a čarodějka. Od toho léta všichni umí lektvary, magické formulky, zacházet s kouzelnou hůlkou, mnoholičným lektvarem, umí zachránit kamaráda před zlým trolem, ale také už ví, že dostat povolení na cestu do Prasinek není jen tak... Ach ti úředníci a jejich povolení, kličky, překážky... Naštěstí všichni zvládli nástrahy a tak zbyl čas i nejpopulárnější kouzelnickou hru, tedy Famfrpál. Sám Harry Potter by se styděl, před dovedností našich chytačů a dalších členů týmu! To by koukal, jak se správně hraje!
Atmosféra celého neprázdninového (byli jsme přeci ve škole, ne?!) tábora byla skvělá, všude vlály vlajky jednotlivých kolejí, všichni chodili ve slavnostních hábitech a v barvách své koleje, přes klobouky téměř nebylo vidět, košťata fungovala a studenti je hojně využívali na cesty na teninky, kde třeba zlepšovali dovednosti v chytání zlatonek.
Kromě zábavy jsme si užili i perné chvilky, například kouzelnické souboje hůlkami byly nervydrásající a skoro připomínaly vrcholové zápasy v boxu! Zanícený komentář, jásání fanoušků... všude létaly kletby, blesky, hůlky se tříštily! Již zmíněné boje s trolem, zapeklité otázky při zkoušení, útěk před baziliškem, vyhýbání se zrádným potloukům! I přes to všechno, jsme si to všichni užili a vrátili se zpět, mezi mudly...
Takže, Brumbále, mám otázečku....

 

V roce 2007 jsme se téže dali do psaní novin.

SOBOTA 18. 8.
V sobotu jsme přijeli do Čichořic. Jakmile jsme si vynesli tašky z autobusu, šli jsme na oběd, kde jsme se dozvěděli, že můžeme jíst jenom lžící. Poté jsme si šli vybrat chatky a vybalit si. Pak jsme měli do 14:30 polední klid. Jak skončil polední klid, šli jsme na nástup před klubovnu, kde jsme hráli různé soutěže a dozvěděli jsme se hodnotu a možnost získání bodů. Večer jsme šli na večeři, převlékli jsme se do kouzelnických hábitů a šli jsme na rozřazování. Tam nás rozdělili do kolejí. Pak jsme vyběhli mraveniště a šli spát.
Jirka Červinka, Franta Červinka, Jožka Tesfaye

NEDĚLE 19. 8.
V neděli 19. 8. jsme se probudili. Byla rozcvička a poté jsme hledali heslo do jídelny. Na každé jídlo bývá jiné. Na snídani bylo heslo krvavá pralinka. Po snídani jsme měli krátký trénink kolem areálu. Po tréninku jsme dostali mapu a v malých skupinkách jsme šli mapu opravovat. Když jsme odevzdali mapy, měli jsme chvilku volno. Za chvíli jsme nastoupili na další hru. Smysl této hry bylo vytvořit co největší číslo pomocí příkladu, ale čísla a znaménka jsme museli hledat na louce. Poté byl výtečný oběd: kuře s bramborovou kaší. Po obědě přišel polední klid jako slunce po dešti. Už odpočatí jsme se vydali na kolech na trénink famfrpálu – hledání Zlatonky. Zlatonek bylo 67 rozházených po veliké louce a my jsme je měli najít. Následně nás čekal pěkný sjezd do tábora a večeře. Potom na nás čekala přehazovaná a trénink famfrpálu – potlouky. Některé zápasy jsme přeložili na pondělí, ale z těch zatím dohraných vyšel vítězně Zmijozel nad Nebelvírem. Za úplné tmy na nás ještě čekalo vyhýbání se potloukům a následný výběh mraveniště a do postele.
Jirka Červinka, Franta Červinka, Jožka Tesfaye, Ríša Orálek

PONDĚLÍ 20. 8.
Ráno ve třičtvrtě na osm nás vzbudili na rozcvičku (byla baba). Pak se všichni rozběhli čistit si zuby a hledat heslo. Asi po deseti minutách začaly holky vyřvávat, že hesla jsou na záchodech. Hesla jsou: pro holky – napadla mě myš, volejte hasiče, pro kluky – netrapte paní Norrisovou. Šli jsme na snídani a k snídani byl chleba s rybí pomazánkou. Po snídani Mrzimor a Havraspár šli dohrát přehazku a ostatní šli dělat kravaty a vlajky. Sem tam nějaká skupinka vyběhla na Mudrlantský běh. Mudrlantský běh byl plný otázek, které nás dovedli okruhem zpět do tábora. Šli jsme na oběd a k obědu byla rýže se španělským ptáčkem. Do půl třetí jsme měli polední klid, o kterém jsme dodělávali kravaty. V půl třetí jsme se sebrali a jeli na kole na trénink. Byli tři okruhy A, B, C a jeden pro začátečníky Z. Každý běžel tři okruhy. Kdo chtěl, mohl si zaběhnout paměťák. Když všichni doběhli, jeli jsme na večeři. Po večeři jsme hráli stovkový kvíz, ale bylo pozdě, takže jsme to nemohli dohrát a na mraveniště jsme také nemuseli, protože jsme měli dlouhý trénink. A pak nás šel uložit Jára.
P. S. V noci byla velká bouřka
Zuzka Kožinová, Martinka Paukertová, Terka Nováková

ÚTERÝ 21. 8.
Ráno, jako obvykle, jsme udělali rozcvičku. Po ní jsme šli na snídani a samozřejmě si vyčistili zuby. Pak jsme hráli hru abychom mohli jet do Prasinek. Museli jsme získat podpisy všech profesorů. Nejvíc se mi to líbilo u pana Filche, ten domácí úkol. Podařilo se. Pak byl oběd. Byl tak dobrej, že ani nevím, co to bylo. Pak jsme jeli do Prasinek (Chyše). Vlastně letěli. Nakupovali jsme různé věci jako třeba sladkosti a časopisy nebo pohledy. K večeři bylo nevím co. Po ní jsme si vyčistili zuby, vyběhli na mraveniště a šup do postele.
Bára Srbová, Kačka Illnerová, Dominika Krausová

STŘEDA 22. 8.
Dnešní den jsme začali mrazivou rozcvičkou. Hráli jsme mrazíka. Jen jsme kvůli vlhkosti (všudypřítomné) zaměnili prolézání za přeskakování. A když už jsme vystřídali několik mrazíků, šlo se na snídani.
Dopoledne se poté strávilo v „bojové“ hře o zlaté vejce. Každá kolej měla své území, kde hlídala svá přidělená vejce a okolo ještě o něco větší, kde bylo dovoleno chytat útočníky. Každý měl totiž ještě jeden život. Ovšem na konci se počet poněkud změnil. Nejprve byla pravidla o něco jiná, ale ukázalo se, že druhá verze je lepší. V průběhu celé hry se uzavíraly aliance a také mnohá jiná spojenectví. A přes veškerou snahu ostatních nakonec vyhrál Havraspár.
Odpoledne jsme se vydali na košťatech na trénink. Běhaly se „oblíbené“ sem-tamy. Bylo třeba odvézt některé mladší, ale dostali jsme se všichni zpět včas a živí! A v táboře jsme poté šli dříve spát, neb se nás mnoho přiznalo k únavě.
Jarmila Grimmová, Eliška Přibylová, Anežka Přibylová, Bára Chaloupská

ČTVRTEK 23. 8.
Probudili jsme se do mlhavého rána. Nastoupení do řady jsme čekali až nám oznámí, že dnes bude osmý Všesokolský slet. Jen co skončil jsme šli na snídani. Heslo dne bylo „nazdar“. Dnes bylo v plánu jet do Rabštejna nad Střelou, nejmenšího města ve střední Evropě. Vytáhli jsme kola z kůlny a Urboše čekal nelehký úkol zprovozuschopnit kola. Urboš svůj úkol splnil na výbornou a tak jsme brzy vyjeli. Cestou jsme viděli několik táborů. V jednom z nich prý Dominika strávila pár prázdnin. Po velikém kopci nás čekal Rabštejn nad Střelou, kde jsme si prohlédli zříceniny starého opevnění. Dále se pokračovalo do Manětína. V Manětíně nám vedoucí dali 13 otázek a hodinový rozchod. Mohli jsme také navštívit manětínský zámek. No a pak jsme už sjeli z kopečka do Chyše. Tam jsme si také někdo něco koupili. A pak už nás jen čekal blízký tábor a večeře. Po večeři jsme rozdělali oheň, u kterého jsme si zpívali, ale museli jsme ho předčasně ukončit, protože začalo pršet. A pak na nás už čekali jen suché postele.
Vašek Šňupárek, Matěj Svojtka, Jakub Řada, Vojta Illner

PÁTEK 24. 8.
A tady je kronika chatky číslo osm,
Co se tady dělo řekneme jen kosům.
Jó, hned byla snídaně, večeře či oběd,
V každém tomhle případě byla od nás oběť.

Pak přinesli lavičky, patlali nám hlavičky.
Té vazelíny asi, byly plné vlasy.
Pak ta sádra studená, zmáčela nám kolena.

Vzduch byl plný řečí, které jistě byly něčí:
Tak tohle prostě nepude, žádnej nos tam nebude.
Masky byly velmi krásné,
výsledky zas hodně jasné.

Než nadešlo divadlo, odbývalo kyvadlo.
Času bylo málo, však pak se něco stalo.
Zjevilo se jeviště,
hned uprostřed ohniště,
parket pořád rostl dále,
Brumbál kouzlil opodále.
Čáry byly silné a idey mylné.

Koloseum jásá, postavami hýří,
teplo od něj sálá, temnota se šíří.
Zvolávají sláva, Smrtijedi míří,
pije se jen káva, kdo nemá rád rýži?

Světlo drtí temné osiny
Upaluje světla osiny.
Honza Dryk, Richard Vít, Honza Němec

SOBOTA 25. 8.
Naše služba začala v pátek 24. 8. po večeři. Na tento večer byl naplánován oheň s buřty. Po ohni následoval klasický výběh na mraveniště a odchod na kutě.
V sobotu 25. 8. ráno jsme zahájili den mrazíkem. Po půlhodinové pauze jsme se odebrali na snídani. Jako služba dne jsme byli nuceni navrátit jídelnu do původní podoby. O krátkém volnu, které následovalo po snídani, rozbil student Jakub Fuksa okno u dveří své chatky. Na dopoledne byl pro nás připraven následující program: orientační běh na paní Norrisové. Po tomto náročném závodu, který vyhrál Ondra Franěk, nám bylo umožněno se vysprchovat. Následoval nástup, na kterém jsme se dozvěděli další soutěž: Denní věštec. Ihned nato se všechny koleje s vervou pustili do psaní a fotografování. Žádná z družin nemohla stihnout dokončit Denního věštce ještě před výtečným obědem, ke kterému byly řízky s bramborovou kaší. A proto se po obědě pustily všechny koleje opět do psaní a fotografování. Ještě před odpoledním programem odevzdaly všechny družiny své Denní věštce. Odpolední program byl velmi pestrý a zábavný. Byly to čtyři zajímavé minisoutěže. Jmenovali se: levitace (Urboš), Lektvary (Zorka a Eva), Weasleyův slovník (Jana) a Pobertův plánek (Jára a Dominika). V těchto soutěžích jsme dělali následující:
Levitace: pinkání nafukovacím balonkem do vrchu
Lektvary: poznávání rozličných látek čichem
Weasleyův slovník: pomatená přísloví
Pobertův plánek: opičí dráha poslepu
Na chatce jsme se shodli, že nás všechny kouzelné hodiny velmi bavily.
Pak již následovala večeře, ale to je už jiný příběh.
David Melíšek, Honza Kasalický, Jakub Novák

NEDĚLE 26. 8.
V sobotu po večeři, chutné a vydatné, se začali kouzelníci shromažďovat před klubovnou, aby vytvořili arénu pro kouzelnický souboj. Již předchozí den dostali všichni kouzelníci malé „taháky“ s názvy kouzel a příslušných protikouzel, např. kouzlo Mrkvus Dušenus vyžadovalo obranu „OPPOLOTTO“, přičemž O znamená otočit, P přemýšlení, L lusknutí a T tlesknutí. Základním stavebním kamenem turnaje byly čtveřice, ve kterých byl z každe koleje jeden reprezentant. V těchto čtveřicích pak postupně bojovali všichni se všemi, a tak to šlo dále, až nebyl jediný kouzelník, který by neprovedl alespoň tři souboje. Pak došlo ještě k několika soubojům, které měly vyjasnit konečné pořadí. To se však již na tábor snesla tma a byl čas jít spát. Dětičky, notně znavené náročným dnem zapluli do svých spacáků, přičemž nikdo z nich netušil, jak drasticky budou zpřetrhány nitky jejich snů, které začaly zanedlouho po večerce splétat.
Ostrá světla v obličeji probudila po dvanácté hodině všechny spáče. Ve strašlivém spěchu byl vydán rozkaz sbalit se na kola a vyrazit na mapu. Otrávené a rozespalé pohledy vedoucí neobměkčily, a tak brzy zamířil peloton cyklistů z tábora. Jaké však bylo jejich překvapení, když se již u Čichořic dozvěděli, že tento kolový výlet je pouze rozcvička, a když všichni vyrazili zpět do tábora, byl již na mapě paní Norrisová přichystán noční orientační běh. Zanedlouho pak odstartovali první běžci na nepříliš dlouhou trať, která však vedla přes zarostlé a zmáčené louky, skrz lesy skrývající záludné kořeny a křoví s trny ostrými jako břitva. První závodníci se počali vracet potrhaní, zablácení a zakrvácení asi deset minut po startu. Další na tom nebyli o moc lépe, ale nakonec se ukázalo, že bublající bažiny si protentokrát žádnou oběť nevyžádaly. Když doběhli i poslední, začal ruch v táboře pomalu utichat, a kolem půl třetí ráno se opět rozhostilo ticho, přerušované jen pravidelnými oddechy spáčů.
Ráno bylo poněkud rozpačité. Jak vedoucí, tak i prostí kouzelníčci byli unaveni natolik, že ani ráno neodpočítávali nástup na snídani, což si s pomstychtivostí pro ně typickou nemohli jinak nikdy odpustit. Rozcvička nebyla, po snídani se šlo opět spát. Jen někteří využili možnosti vytvořiti sobě korálky a náramky.
Tak uplynulo celé poledne. Po obědě se již počaly události hýbat, neboť se družinky – byť nepříliš ochotně – pustily do příprav na slavnostní večerní ples. Jejich snaha byla přerušena až „koloběhem“, hrou kombinující jízdu na kole a běh následujícím způsobem: V rámci skupiny (a někdy i mimo ni) se utvořily dvojice, které měly úkolem urazit trasu stejnou jaká byla při Mudrlantském běhu. Dvojice se měla dostat do cíle za použití pouze jednoho kola, což v praxi znamenalo, že vždy jeden člověk jel na kole a druhý běžel. Taktika byla dosti různorodá, nicméně nejdůležitější je asi, že se všichni nakonec vrátili do tábora bez větších problémů. V poněkud naivním předpokladu, že budou skupinky nacvičovat tance nechali vedoucí zbytek odpoledne volný. Studenti to strávili u šachů, karet a dalších neřestných her a tanci se širokým obloukem vyhnuli, neboť se nechtěli ztrapnit. Postupem času pak Slunce opsalo příslušnou dráhu po obloze a přišel čas večera. Zanedlouho po večeři se začali studenti ve slavnostních hábitech scházet v jídelně. Ples byl započat působivým vystoupením učitelského sboru, po němž už následoval program vytvořený jednotlivými kolejemi, tedy tanec. Co se týče jeho kvality, dal by se večer rozdělit na dvě části – vystoupení s disrytmickým pohybem a vystoupení bez pohybu. Po ohodnocení veškerých prvků (někdy to nebylo příliš těžké) byl bodově nejvýše ohodnocen Mrzimor. Po krátké pauze přišlo na řadu karaoke, pro které si opět každá skupinka zvolila jednu píseň a jednoho či dva zástupce, kteří zapěli postupně písně: Lásko!, San Francisco, Lemon Tree a nakonec Pátá v podání Richarda Mrzimorského, který také nakonec tuto soutěž vyhrál při hlasování provedeném za pomoci měřiče decibelů. Na závěr mělo být cosi jako všeobecné veselí aneb juchanice, ale z toho záměru sešlo, neboť většina studentů se nechtěla „ztrapnit“ a nakonec prý i selhala technika.
Ondra Franěk, Honza Dalík

PONDĚLÍ 27. 8.
V pondělí 27. 8. jsme vstali a šli jsme na rozcvičku. Po rozcvičce jsme šli na snídani. Po snídani jsme šli na hru, která se jmenovala evakuace dráčka Norberta. Po této hře jsme měli oběd. Z oběda jsme běželi do chatek. Měli jsme polední klid. Z poledního klidu jsme šli ke kolům. Pomalejší skupinka jela ihned. Ta rychlejší jela jinou cestou. Když jsme lezli do kopce, tak si Richard Vít rozsekl koleno o kámen. Za chvíli jsme volali Járovi, aby ho odvezl do nemocnice. Konečně jsme dojeli na start. Po závodě v MTBO jsme jeli rychle na večeři. Po večeři byla hra jménem svíčka. Smysl této hry byl, že v lese byly rozestavěné tři svíčky a vedoucí je hlídali. My jsme je měli sfoukávat. Pak jsme šli spát.
Jirka Červinka, Franta Červinka, Ríša Orálek

ÚTERÝ 28. 8.
Dnes jsme vstali. Ráno nás probudili na rozcvičku. Po rozcvičce jsme šli na snídani. Udělali jsme si košťata na famfrpálový turnaj. Potom jsme hráli zápas Nebelvír a Zmijozel a Havraspár s Mrzimorem. První byl Havraspár, druhý Nebelvír, třetí Zmijozel a poslední Mrzimor. Pak byl oběd. Po obědě byl polední klid a focení v hábitech. Když polední klid skončil, byli štafety. Štafety vyhrál Zmijozel, druhý byl Mrzimor, třetí Havraspár a poslední byl Nebelvír. Po štafetách se někteří šli umýt a jiní odpočívali. Pak byla večeře. Po večeři jsme si šli sednout k ohni. Tam jsme se ohřívali. Počkali jsme až se setmí abychom mohli hrát hru. Ta hra se jmenovala dobývání Bradavického hradu. Vždycky bránila jedna skupinka a ta se postavila mezi 6 chatek naproti sobě a na cestu. Ostatní měli za úkol proniknout do hradu aniž by je někdo chytl. První bránil Mrzimor, druhý Havraspár, třetí Nebelvír a poslední Zmijozel. Potom jsme si vyčistili zuby a šlo se spát.
Terka Nováková, Zuzka Kožinová, Martinka Paukertová